Pár slov na začátek...

26. listopadu 2018 v 21:36 |  Úvod
Ahoj, pokud čtete tyto řádky, tak jste nějakou náhodou zavítali na můj blog a asi by se slušelo říci něco o mně. Takže jsem zdravotní sestra, tedy vlastně ještě úplně nejsem, stále studuji vysokou školu, ale pokud vše půjde tak jak má, tak za pár let budu. Možná si říkáte proč tedy tento blog nese název Ze života jedné sestřičky, když jí ještě nejsem, odpověď je jednoduchá. Ze života jedné studentky oboru všeobecná sestra je prostě moc dlouhý a zní to blbě. Na tomto blogu bych ráda psala nejenom o mé práci a škole, ale především o mém velmi šíleném životě plným vtipných a trapných situací, o rodině, přátelích a nějaké ty lásky tu taky budou, nebojte. Už od mala jsem si ráda psala deník, byl to pro mě skvělý ventil emocí. A jelikož neumím své pocity vyjadřovat slovy, píšu je na papír a tím ulevuji nejenom svému srdci, ale i hlavě, ve které mi jedou myšlenkové pochody na plný obrátky 24/7 a já potřebuji občas ten chaos utřídit. Tak doufám, že se vám tu bude líbit, že vás třeba občas i pobavím nebo alespoň vykouzlím malý úsměv na tváři, protože humoru není nikdy dost a dokud je chuť se smát, je důvod žít!
 

Den blbec

26. listopadu 2018 v 21:12
26.11. 2018
Proč vždycky když chci být sama jen se svými chaotickými myšlenkami, knihou, krásnou tesknivou hudbou, a hlavně v bezpečí své teplé a konejšivé postele je barák plný lidí? Jako vážně?! Zrovna dneska lidi? Hlavně, že když mám náladu na společnost, tak tu nikdo není co? Takže mám den pod psa. Venku celý den prší, což mi na náladě nepřidalo a doma je výjimečně celá famílie plus nový člen rodiny rovná se nový přítel mámy. Nesnáším lidi. Dusí mě všudypřítomný hluk, rozhovory, v pozadí puštěná televize, v kuchyni puštěná plotna, na který se vaří něco, co jíst stejně nebudu a nejvíce přítomnost cizího člověka. Abyste si nemysleli, Michal je celkem fajn, ale já mám sociální fobii, a to vám jako omluva mého negativního postoje k dané situaci musí stačit. Tečka. Ségra má za pár dní narozeniny a Michal jí přivezl láhev děsně sladkýho alkoholu a k tomu pětistovku navrch. Chlapec chtěl asi udělat dojem, což se mu povedlo. Asi si rychle spočítal, že přivést dceři své nové přítelkyně peníze a alkohol je zaručený recept na to, jak uspět, ať jste kdokoli a máte jakékoli úmysly. Blbej asi nebude. Tak aspoň něco, viď mami?
Mimochodem, málem bych se zapomněla zmínit o mém dalším příšerným rande s jedním klukem. Já jsem vám vlastně ještě o žádným rande nevyprávěla, ale to je celkem jedno. Pánové, dám vám užitečnou radu do života. Pokud se chvástáte před holkou tím, že vyděláváte hromadu peněz, tak za sebe na prvním rande nenechte platit jo? Díky. A už vůbec ne od studentky, která živí z mizerný brigády sebe i celou rodinu. Je to trapný, smutný a rozhodně neuděláte dojem, vemte si radši příklad z Michala. A teď dám ještě jednu užitečnou radu pro změnu sobě. Až se zase budeš cítit opuštěná, bez lásky a budeš mít nechutnou potřebu najít si ten svůj maják nebo kotvu, přístav nebo co já vím co lidi přesně hledaj, tak se na to radši vyser, nalij si víno, pusť si Bridget Jones a buď dobrá! Oni tě ty nesmysly dřív nebo později přejdou, uvidíš! Takže suma sumárum rande mám opět na rok dopředu vybraný, seznamku jsem opět smazala a stáhnu ji znovu až za rok nebo dva, až se opět budu cítit osamělá a budu mít ten nutkavý pocit, že potřebuju maják nebo přístav, to je fuk, prostě, že potřebuju trochu té něhy a pevnýho objetí. A jak to vím? Protože se znám, a protože každý občas něco takovýho potřebuje, nebo ne?

Kam dál

Reklama